Pokud se podíváte na celou u nás dosud vydanou část série Živí mrtví, zřejmě si všimnete, že ji lze rozdělit na několik kapitol. Úvodní bloudění, útočiště ve věznici, útěk a hledání nového života – a s posledními díly se rozjíždí kapitola úplně nová. Kapitola příběhu Živých mrtvých, která má potenciál sérii pořádně nakopnout.
A to první nakopnutí přichází právě v šestnáctém díle, který se jmenuje Ten velký svět, a je jasné, že před námi je minimálně několik dalších dílů, ve kterých se budou dále rozvíjet události dané do pohybu právě v tomto dílu. Co je však největší změnou oproti zhruba prvním deseti až dvanácti knihám, je naděje. Příběh postupně opustilo plíživé téma totálního rozkladu osobnosti jednotlivých postav a nahradila jej snaha přežít – ne jako jedinec, ale jako skupina s touhou znovu nastolit lidskou civilizaci. Nebo alespoň něco, co se jí podobá, protože není postavy, které by minulé události nepoznamenaly.
Co poslední díly Živých mrtvých dohání až do extrému, je práce s napětím a otevíráním příběhových příslibů, které však spíše odkládají do zálohy. Je dobře, když je čtenář napnutý, co bude dál, ale nic by se nemělo přehánět. Fanoušci série jistě potvrdí, že Alan Kirkman by klidně mohl být obviněn z mučení. Alespoň, že je tu ta polehčující okolnost, že pilně tvoří a Crew zrychluje periodicitu vydávání na čtyři knihy ročně.
Šestnáctý díl je plný otazníků, protože otevírá svět, o kterém prozatím moc nevíme. Ten velký svět tam venku, kde se zcela jistě schovávají nové hrůzy a noví protivníci, proti kterým budou oživlé mrtvoly jen statickou kulisou. A my se musíme nechat překvapit, jestli Alan Kirkman nechá postavy padnout na ještě větší dno – a že to znamená opravdu hodně nízko.
Běžná sekce: