Komiksový Zaklínač rozhodně nepatří mezi komiksy, které by pouze těžily z licence původní hry, knihy, filmu či seriálu. Má své vlastní kouzlo i originální pojetí, díky kterému nezapadá do šedého průměru. Přitom si ale drží, co je typické pro Zaklínače a nesnaží se ho pojmout zásadně jinak. Jak si v tom ohledu stojí Blednoucí vzpomínky?
Blednoucí vzpomínky jsou dost trefný název. Dost možná totiž i komiksový Zaklínač v paměti fanoušků trošku vybledl. Přeci jen, v českém vydání vychází jen chvilku za originálem – a tak musíme poněkud nezvykle čekat, než vůbec nový díl vznikne.
Ale zpět k samotné knize. I z hlediska obsahu je název trefný, protože se v celém vyprávění neustále prolínají vzpomínky s momentálně probíhajícím příběhem. Díky tomu má celá kniha hodně zvláštní náboj, který balancuje mezi zmateností a lákavou tajemností. Při čtení bude asi většinou dominovat zmatenost, kterou ale po pár stránkách pokaždé vystřídá prozření a pochopení toho, co se děje. Dost možná následované přelistováním o několik stran zpátky a novým pročtením toho, co se stalo.
Pátý Zaklínač není prvoplánově uspokojivé čtení. Na to přeci jen moc experimentuje s podáním příběhu. A jak je zvykem u Zaklínače, nemilosrdně i se životy postav. Zaklínačův svět je temný a komiks s temnotou rozhodně nešetří. A stejně tak je pro Zaklínače typické, že za temnotou většinou nejsou nebezpeční netvoři, ale lidé. Blednoucí vzpomínky jsou nepříjemné v tom, že ukazují temnotu, která nevzniká z nenávisti, ale naopak snahy konat dobro.
Blednoucí vzpomínky mají své nedokonalosti. Na druhou stranu ukazují na to, že celá komiksová série Zaklínač by rozhodně neměla díky svým kvalitám zapadnout.
Běžná sekce: