Když u nás začal vycházet Usagi Yojimbo v barvě a novém větším formátu, bylo to něco nezvyklého. Přeci jen, více než tři desítky knih čtenáře navykly na černobílou kresbu a mnohem menší obrázky. Návrat domů ale definitivně potvrzuje, že posun k barvě a většímu formátu byl dobrou volbou. Usagiho svět tím na svém kouzlu nic neztratil, ba naopak.
Nový formát dal skvěle vyniknout nostalgii, která čiší z každé stránky tohoto dílu. Jde o skutečný návrat domů, neboť Usagi se na své cestě dostává zpět do své domovské provincie. A v ní zjišťuje, že zatímco některé věci jsou při starém, jiné už se změnily.
Za co je potřeba Stana Sakaie pochválit, je fakt, že nehraje ohranou písničku. Naopak, na pevných základech vypráví nový příběh, který nerecykluje staré motivy, ale zároveň se od nich ani neodtrhává. Ti, kteří z Usagim prošli celou tu dlouhou cestu musí s každou stránkou této knihy cítit tíhu, kterou Usagi nese, drobné radosti i smutky. A to dost možná posiluje i posun k novému formátu, díky kterému mají starší díly punc něčeho jiného, něčeho co se odehrálo dávno minulosti.
Ve všech ohledech patří Návrat domů k tomu nejlepšímu, co v posledních dílech Stan Sakai v Usagim ukázal.
V knize nás čekají tři příběhy, které postupně gradují do velkolepého a hořkosladkého finále celé knihy. Dojde v nich na další ochutnávku japonské kultury, kodexu bušidó i setkání se starými známými, které už jsme spoustu dílů neviděli. Co víc si přát? Kdyby měl být Návrat domů posledním dílem, který u Usagiho vyjde, šlo by o zakončení hodné této série. Naštěstí tomu tak není a před Usagim jsou zase nová dobrodružství. Byť si na ně budeme muset nějakou dobu počkat, protože česká edice už dohnala tu originální, a tak nás čeká frekvence zhruba jednoho dílu ročně.
Běžná sekce: